Manila
Z velkoměsta Manila na ostrov Coron. Manila nás přivítala tak, jak jsme si my bláhoví zasloužili. Hledáme v okolí letiště náš super truper hotel za pár korun, v domnění, že jsme ulovili nabídku století. Po hodinovém bloudění mezi Hiltonem a Four Seasons a dvěma hádkami s navigací jsme zkusili přejít o ulici dál. Mávnutím čarovného proutku poznáváme něco jako domov milionáře z chatrče. První noc tak trávíme v místním slamu a smutně pokukujeme na záři velkolepých mrakodrapů z jiného světa, vzdáleného jen jednu křižovatku.
Musíme si ale jedno přiznat – polohu hotelu jsme zvolili strategicky správně a postupně vyzvedáváme další členy posádky. A když najdeme na parkovišti před letištěm plakat našeho kamaráda Kľača prý od štěstí, show must go on! A tak to i bylo. Oddaně se necháváme polapit „local chunes“ (a.k.a kurvy) ve vyhlášené čtvrti Makati. Pokud hledáte levnou a drsnou zábavu, jste na správné adrese. A ještě tu i obstojně vaří, mimochodem... jo a pozor, všechny „light girls“ rády zpívají, a to i uprostřed rozhovoru. Člověk se místy cítí jako Simon Cowell z Amerika hledá superstar.
Ještě toho dne večer se k nám přidávají další přátelé s kufrem plným domácích pokladů. Doslova. Aspoň že nám ta několik litrová domácí pálenka zmírňuje utrpení z pobytu ve špíně mezi šváby velikosti vlašáků. Ráno ve 3 hodiny (ještě slušně pod parou) chytáme paniku, protože nikde nikdo, a tak vzbudíme celou ulici, aby nás někdo zavezl na letiště. Díky bohu za tuk tuky. Letiště bylo děsný, horší jsme snad nikde jinde nezažili. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Coron
První cestovatelskou vlajku v plné sestavě zapichujeme na ostrov Coron (poznámka: v době cesty jsme netušili, že těch pár hlásek budeme časem nenávidět). Ostrov slouží jako frekventovaná výchozí základna turistů, kteří odtud vyrážejí na výlety po okolí. Je to nejbližší letiště od Manily, a tak si jistě užijete i bonusový zážitek – přelet malým vrtulovým letadlem. Na zpáteční cestě rekapitulujeme zážitky z tohoto ostrova, a že jich je požehnaně. Chvály na coronské zátoky jsou oprávněné a nám se postupně vryly do paměti úchvatné přímořské scenérie včetně top lodních výletů. Cestu na samotný ostrov je možné absolvovat buď lodí, nebo letadlem. My jsme zvolili letadlo, ale po těch litrech slivovice to nebyl nejlepší nápad. Kocovina mizí naštěstí zázračně rychle, když dvouvrtulové letadlo přistává na ranvej uprostřed pole.
Říká se, že štěstí přeje připraveným, a tak jsme všechny výlety i ubytování na ostrovech svědomitě promysleli a rezervovali předem. Ale nebudeme dělat ramena – cestovalo nás 9, to bychom se horko těžko jen tak nalodili k někomu do člunu. Zvláště v této části světa, kde důsledně regulují počet turistů, se plánovat vyplatí. Za zmínku rozhodně stojí ubytování Kalis Viewpoint Lodge Coron hotel a loď se samotným výletem jsme řešili přes společnost Calamian Islands Travel and Tours.
Dvacátý čtvrtý den na cestách jsme věnovali poznávání coronských lagun. Jestli máte rádi film The Beach s Leonardem DiCapriem, tak coronské laguny vás zcela jistě učarují. Tady jsme se ocitli uvnitř kopce, uprostřed něhož se třpytila perleťově bělostná voda. Po koupání se přesouváme na pláž jako z magazínu, s krásným bílým pískem č. 2. Výlet vyvrcholil vyhlídkou na okolní ostrovy s neuvěřitelnými scenériemi. Den začíná asi v nejznámější části, Kayangan Laka, kde se i většina z nás málem posrala z toho, jak brutálně to tam vypadalo. Po hodinovém koupání a 3432432423 fotkách následoval přesun do Twin Lagoon, kde nás instruktoři hodili do vody jako pytel brambor. A tak jsme plavali do famózní zátoky, kde to bylo fantastický. Po dalších 4343242 fotkách jsme se přesunuli na Beach 91, kde nám spadla úplně brada z toho co se nám naskytlo za pohled. Takovou blankytnou, azurovou modrou barvu (ano, i jako chlap rozeznávám více než 16 barev) jsem neviděl ani v očích mé přítelkyně Marii, když jsem ji poprvé spatřil. Po lehkém obědě jsme se přesunuli na CYC Beach, kde následovalo bohapusté koupání a nicnedělání. I fuckin love it! Na závěr dne jsme se ještě z posledních sil (ano, těžko se žije lehce), vylezli na Mount Tapyas při západu slunce. Z přísunu tolika romantiky mám ještě teď zvýšenou hladinu cukru v krvi.
Jako ty zátoky, to je fakt jako z pornograficko-cestovatelského časopisu...
Kéž by se v tomto pohádkovém duchu nesl celý den. Filipínská gastronomie je bohužel jiný příběh. Tady je vlastně normální, že čekáte dvě hodiny na jídlo a hodinu na zaplacení. Marné volání, že vás z toho chce klepnout, z vysmátých filipínských tváří můžete číst „I don’t care“.
Tady se zrodí filipínský Černý Petr (a není to Ceco), který nás poctivě provází, hajzlík jeden, celým tripem. Každému minimálně jednou zapomněli přinést jídlo nebo jídlo popletli. Což v překladu znamená, že dotyčný ten večer obvykle zůstal hladový. Ale už jsem zmínil, že tu mají dobré pivo? Takže pokud plánujete cvičit přerušovaný půst nebo rovnou prána styl, doporučuji Island Boy Grill. Jídla se nedočkáte a vlastně ani účtu ne.
